Je to pro nás dost zásadní, že synkovi prostě nelžeme. Ani ty dětské lži u nás neuslyšíte. Snažíme se vše popsat jak to je.
Někdo říká: Auto hraje na schovku, zajelo se samo někam schovat.
My říkáme: Zapomněli jsme auto ve školce, zítra si ho vyzvedneme.
A pak posloucháme hysterák, že to do zítra bez auta nevydrží.
Někdo říká: Musíme s tátou do práce, pohlídá tě děda s babičkou.
My říkáme: Jdeme s mamkou na rande. Můžeš si hrát s dědou a babičkou.
A pak další hodinu uklidňujeme řvoucí dítě a zmeškáme začátek kina.
No představu všichni máte. A správně tušíte, že se najde nějaká výjimka. U nás je taková dost specifická. Moje milovaná manželka, mě ráda kouše. Hodně ráda. Hodně silně. Je to takové vyznání lásky, kterému vždycky utíkám přes celý byt a když jsem v pasti, musím se nechat pokousat. A vím, že se máme o jedno kousnutí raději.
No a Tedík to někdy vidí. Pak musíme říkat, že to je jen jako, protože do lidí se nekouše, to dá rozum, že?
Abychom mu to dokázali, že to je jen jako, taky ho jen jako kousneme. Což znamená, že mu dáme něco jako pusu třeba na ruku. Tedík pak jen jako kousne do nás a všichni si rozumíme, že do lidí se nekouše.
A teď přijde to nejlepší.
Abychom to vše potvrdili, maminka jen jako kousne do taťky. Ale neudělá to jen jako. Klasicky se do mě zahryzne se vší svou láskou. A já dělám, že to je jen jako. Většinou si u toho cvrknu do kalhot, nebo mi slezou nehty bolestí, ale prozradit to nemůžu.
A všichni jsou spokojení. Tedík, že jsme si pohráli, maminka, že si odbyla láskyplné kousnutí a já, že žiju. Zatím. Co si budeme povídat, naše láska roste a adekvátně tomu se upravují i kousnutí.
Nicméně existuje i výjimka z výjimky. To když mě moje milovaná manželka kousne opravdu jen jako. To hned vím, že je oheň na střeše. Něco jsem udělal, nebo neudělal, ale v každém případě je to průšvih. Žádné kousnutí = žádná láska. A to je samozřejmě horší (skoro), než otisk zubů, který vydrží týden. Nevěříte? Věřte!
Leave a Reply