Mindblown: a blog about philosophy.

Na zeptání “A kolik je Tedíkovi” mi v hlavě vždycky vyskočí jako první, že se narodil včera. Dobře, občas to je, že to bylo letos. Ale ať byste dělali cokoli (mučili, lechtali, říkali, že nejsem vtipnej), nikdy bych neřekl, že je to pětileťák. A on už je! Jakože fakt. Včera se narodil a dneska je…

Chůvička alias vysílačka je dnešní povinnou výbavou každého rodiče malých dítek. Prakticky nikdo si dnes neumí představit mít dítě bez chůvičky a nikdo už ani nevěří, že naši rodiče nic takového neměli. Hodí se, když dítě začne plakat, ať už kvůli špatnému snu, pádu z postele nebo si v polospánku všimne, že ta hračka je…

Čtvrté narozky byly takové první velké. Jednička se prakticky neslavila, dvojka se promarodila, trojka už byla fajn, ale čtyřka to byla oslava s velkým O. Jede u nás tlapková patrola. Všechny ty psí potvory musíme znát nazpaměť, pouštět mu je a poslouchat je. Pak si s nimi hrát, vymýšlet příběhy před spaním a prostě jsou…

Tedík není hubeňour ani žádný tlouštík. Je tak akorát rostlý jak má správný chlap být. Ostatně, je to můj syn. Nicméně rčení “Tebe je lepší šatit než živit” je u nás zcela na místě. Koupili jsme mu všehovšudy tak pět kusů oblečení, jinak máme vše zděděné nebo půjčené, takže se tomu těžko divit, ale i…

Na dovolené s kamarády, kteří mají tři děti, rozhodli jsme se, že půjdeme do zoo. Ano, bylo to přesně tak děsivé, jak si představujete. Půlku času hledáte dítě, aby neskočilo někam ke lvům a druhou půlku se modlíte, aby zvířata něco ukázala a dítě z toho něco mělo. Ťukáte na sklo, i když se to…

Znáte to. Jdete spát brzy, abyste se vyspali, ale duch noci má pro vás jiné plány. Já tentokrát šel fakt brzy. V posteli jsem byl už někdy kolem půl desáté a usnul jsem instantně. Radosti začaly po půlnoci kolem 0:40, když jsem šel čůrat. Vím to přesně, protože jsem zodpovědnej a při nočních akcích se…

Tedík nemá prakticky žádný nutný rituály, které se musí odehrávat přesně podle předem daného postupu. Každý den nás pravda srovná do latě, že něco děláme špatně, když on to chtěl jinak. Sice nám to neřekl, ale měli jsme to poznat. Jednou mu bundu můžeme oblíct, jindy vůbec. Autíčko jsme zaparkovali špatně, když ho přece chtěl…

Jedno z hlavních poslání rodičů je jasné – připravit dítě, aby v osmnácti mohlo vyletět do světa. S tímhle na paměti se snažíme Tedíka neomezovat v jeho zkoumání světa a když zrovna dělá něco na hraně nebo spíš za hranou našeho komfortu, držíme se zuby nehty, hlavně ho podpořit. A tak se jednou stalo, že…

Je to pro nás dost zásadní, že synkovi prostě nelžeme. Ani ty dětské lži u nás neuslyšíte. Snažíme se vše popsat jak to je. Někdo říká: Auto hraje na schovku, zajelo se samo někam schovat. My říkáme: Zapomněli jsme auto ve školce, zítra si ho vyzvedneme. A pak posloucháme hysterák, že to do zítra bez…

Jakože vůbec. Ty situace, kdy rodičům ujedou nervy, začnou křičet, nebo ještě hůř dají dítěti na zadek, jsou mi naprosto cizí. Našemu synkovi je 3,5 a nikdy jsem na něj nekřičel a nikdy jsem ani neměl žádnou potřebu křičet. Jestli ho někdy udeřím, jakože výchovně, budu to považovat za jedno z největších selhání mého otcovství.…