Znáte to. Jdete spát brzy, abyste se vyspali, ale duch noci má pro vás jiné plány.
Já tentokrát šel fakt brzy. V posteli jsem byl už někdy kolem půl desáté a usnul jsem instantně.
Radosti začaly po půlnoci kolem 0:40, když jsem šel čůrat. Vím to přesně, protože jsem zodpovědnej a při nočních akcích se furt dívám na hodinky, abych o tom mohl psát a měli jste všichni (a že vás je!) nezkreslené informace.
Na záchod je to kolem dveří manželky, která, jak již všichni víte, má těžce lehké spaní. Abych ji nevzbudil, vytrénoval jsem si speciální ultra tiché pohyby. Došlapy na podlahu se limitně blíží levitaci. Místo světla používám jakýsi vnitřní radar stejně jako netopýři a každé dotknutí všech povrchů je jako když pírko dosedne do mechu.
Teda tak to vnímám já. Hrdý na své schopnosti se jí pak ráno zeptám, jak mě určitě neslyšela a ona oznámí, že v 0:40 kolem ní prošlo stádo slonů hrající na činely.
Ale zpátky do nočních radostí. Vrátil jsem se do postele a nemohl usnout. Spal jsem totiž už přes tři hodiny a někdy pak prostě hned nezaberu. Válel jsme se v posteli do 1:30 a v tom se vzbudil Tedík a začal svou klasickou nátlakovou akci.
Přitulí se, jakože se máme rádi. To jsem dřív vždycky skoro slzu ukápnul. Dnes už ale ne. Dnes už okamžitě opevňuji pozice. Držím zuby nehty svůj patnáct cm pruh postele. Jenže on je fakt vytrvalý, takže dál a dál se posouvá a já se u zhruba osmi cm vzdám.
Opírání rukou o protější skříň, abych nespadl z postele, není pro spaní úplně pohodlné, takže jak zpráskány pes přejdu na jeho půlku, kterou právě opustil. Když mám velké štěstí a seběhne se to dost rychle, najdu ještě trochu teplé místečko, kde ležel. Jinak musím vše zahřát a světe div se to člověka docela probudí, když uprostřed noci vleze pod studenou peřinu.
Zahřívám si tak svou novou půlku, snažím se usnout a najednou silná dutá rána ze synkem okupované strany postele. To může znamenat jediné. Otevřu oči a postel je fakt prázdná. Spadl z postele a sbírá se na zemi.
Kupodivu skoro nebrečí, tak rychle rozjedu svoje uklidňovací š – š – š – šššššš. Za ta léta je to vypilovaný vypiplaný souzvuk š, který fakt funguje. Tedík vylezl nahoru, lehl si a bez breku začíná usínat. Jasný zázrak, že se to obešlo bez maminky.
Za pět vteřin se ale ozvalo čůrat. A to je bez diskuze. Odmítnout ho člověk nemůže, jinak nás plínky do osmnácti vyjdou na majlant. Vzal jsem ho do náruče a šli jsme na záchod. V noci totiž na záchod musí být zásadně nesený v náručí, jinak je scéna, to už je ozkoušené.
Ambice na neprobuzení maminky jsou samozřejmě nulové. I tak se ale snažím to vždycky sehrát potichu. Tedík si stoupl a čůral, když si uvědomil, že jsme nerozsvítili. Začal popotahovat, že chce svítit. Vysvětloval jsem, že nás to probudí, tak začal plakat, že se musí svítit, jinak na to neuvidí. Moje argumenty, že už dočůral ho nijak nezajímaly.
Inu rozsvítil jsem. Taková chyba! Hysterák byl hned na scéně. Rozsvítit přece chtěl on! Proč jsem rozsvítil? Proč jsem ho to nenechal udělat? Křičí na mě v plném pláči. A já si říkal, že čtení myšlenek by jistě zachránilo mnoho životů.
Po úspěšném vyčůrání a ještě úspěšnějším kompletním probuzení světlem i hysterákem, nesu ho zpět do pokoje. Jedu poctivě š-š-š-šššš, pomalu zavírám dveře a vypadá to dobře.
Jenže v poslední vteřině zavírání šla maminka asi taky čůrat a Tedík ji uslyšel. V poslední vteřině! Byl jsem z toho na vývrat, jak malinko chybělo. Další pláč a hned “já chci mami”.
Maminka přišla, utěšila, uspala za chvilinku a odešla. Paráda, jdu taky spát. Jsem jen plně vzbuzený celým tím adrenalinem, to jistě usnu brzy. A fakt že jo, už někdy před třetí jsem spinkal jak miminko. Jen necelé dvě a půl hodiny zábavy si duch noci připravil. Příště snad bude kreativnější, amatér.
Leave a Reply