Výlet do zoo

Na dovolené s kamarády, kteří mají tři děti, rozhodli jsme se, že půjdeme do zoo.

Ano, bylo to přesně tak děsivé, jak si představujete.

Půlku času hledáte dítě, aby neskočilo někam ke lvům a druhou půlku se modlíte, aby zvířata něco ukázala a dítě z toho něco mělo.

Ťukáte na sklo, i když se to nesmí. Lákáte plameňáky stáním na jedné noze a u prasat si krásně zachrochtáte.

Většinou pohoříte a zvířata na vás nereagují stejně jako na těch milion jiných pomatenců, kteří na ně zkouší svoje triky.

Tutovka bývají lachtani a my měli tentokrát štěstí i na levharta, který neustále chodil v kleci a občas dokonce skákal. Zůstali jsme u něj nejdéle ze všech zvířat a bylo to fajn.

Děti se svezly v zoo vláčku, zatímco my běželi vedle, abychom ušetřili za jízdenku a vydali jsme se zpět.

Cestou jsem se ptal Tedíka, které zvířátko se mu nejvíc líbilo. Bez váhání řekl tygr. V hlavě mi problesklo, jak se tygr válel někde daleko a nic nedělal a bylo mi jasné, že se spletl.

Inu opravil jsem ho, že jistě myslí toho zajímavého levharta, jak tam pořád běhal a skákal.

A tentokrát Tedík opravil mě. Stál si za svým, že myslel tygra. Já, stále vidíc ležícího tygra bez akce, ptám se proč zrovna tygr.

Odpověď neuhodnete. Zkuste vymyslet největší blbost, co vás napadne a stejně to netrefíte. Myslíte si, že třeba tygr na Tedíka mrknul, když se nikdo jiný nedíval, nebo mu zamával na rozloučenou? Nebo si ukazovali zuby a dali placáka přes sklo? Úplně vedle.

Tygr se mu nejvíc líbil, protože spal a nerušil Tedíka v zoo.

A já myslím, že to je krásné. Respektive ta vidina, že už v zoo nikdy nebudu chrochtat nebo dělat vola u krav je fakt povzbuzující.