Chůvička alias vysílačka je dnešní povinnou výbavou každého rodiče malých dítek. Prakticky nikdo si dnes neumí představit mít dítě bez chůvičky a nikdo už ani nevěří, že naši rodiče nic takového neměli.
Hodí se, když dítě začne plakat, ať už kvůli špatnému snu, pádu z postele nebo si v polospánku všimne, že ta hračka je o centimetr jinde, než ji položilo před spaním a jsou tam určitě bubáci.
Někdy jdeme za dítkem v klidu, jindy sprintujeme a přerazíme si prsty na nohách o každý roh cestou.
Náš synek v posledním roce spal dobře. Občas se z chůvičky ozvalo plakání, šli jsme to vyřešit a pohoda. Nejčastěji šlo nejspíš o čůrání. Bál se z postele jít do tmy.
Až jednou takhle v jeho čtyřech a čtvrt roce se prostě začaly otevírat dveře z dětského pokoje.
Seděl jsem přímo u těch dveří na gauči.
Neslyšel jsem žádný pláč.
To se absolutně nikdy nestalo.
Synek nikdy sám dveře neotevřel.
Tentokrát jsem já byl přesvědčený, že to je bubák.
Ani jsem nedýchal, jaké monstrum z těch dveří vyjde.
Celý vystrašený jsem skrze prsty koukal a ani nedutal.
A vyšel náš synek. Bez pláče.
Prostě si to štrádoval na záchod. Bez pláče. Sám vylezl z postele, otevřel dveře a šel. Koukám na něj, sahám, jestli to není duch. Štípu se a fakt se mi to nezdá.
Jde a kouká na mě. Bojím se promluvit, ale seberu odvahu a ptám se, jestli jde na záchod.
Jenom kývne a jde dál s výrazem “vo co de otče”. Tohle přece dělám běžně, tak tolik nečum.
Synek stále bez pláče, ale já mám slzy na krajíčku. Štěstím a radostí, je to už velký kluk. Hrůzou a zděšením, vždyť včera neuměl chodit, s takovou zítra přivede vnoučata.
Plný hrdosti ho předávám vyděšené manželce. Taky to nechápe. Pomůže mu vyčůrat a nese ho ospalého zpátky. Popřeju mu dobrou noc a dostávám přání dobré noci.
Jsem úplně na měkko. Synek chodí sám v noci na záchod, kdo z vás to má!?
Leave a Reply